O nás, naše chovatelská stanice, naši bostonci

Po celý život nás doprovází psi a protože máme pejsky a vše co se pejsků týká moc rádi, rozhodli jsme se založit si začátkem roku 2012 chovatelskou stanici Rafonda. Teď, když už nám děti odrostly, pořídili jsme si dvě fenky Bostonského teriéra a můžeme se věnovat výstavám a chovu těchto krásných a milých pejsků. Rozhodnutí pořídit si bostonky, to byla láska na první pohled, znali jsme je pouze z knížek, ale když jsme je poprvé viděli ve skutečnosti, bylo rozhodnuto. Teď co s námi naše psí slečny žijí, jsme moc rádi, že je máme. Co jsme o nich nevyčetli, ale ze života s nimi zjistily? Bostonci nejsou vůbec uštěkaní psi. Reagují pouze na nezvyklé zvuky. Ale pouze upozorní, že se něco děje, rozhodně nemají zálibu v dlouhodobém štěkání. Také vůbec neslintají, když vezmeme v úvahu jejich vzhled, je to celkem zvláštní, ale rozhodně příjemný fakt.

Svět výstav

Naší první fenkou, byla Kesy ( Gwesy Sweet pod Měndou), ale v zápětí jsme si k ní pořídili ještě Greysy (Greysy z Laderova). Měli jsme štěstí, že v době našeho hledání druhé bostonky byla Greysynka na prodej. V době kdy jsme si ji pořídili, již měla rok pryč a za sebou několik (celkem úspěšných) výstav. A ještě jsme měli možnost zúčastnit se poslední společné výstavy naší Greysy s původní majitelkou. Tato návštěva výstavy v roli pozorovatele byla pro nás velmi cennou zkušeností do dalšího našeho života ve výstavních kruzích.

Takže když jsme vyrazili na naší první výstavu, byla Greysy z celé naší rodiny ta nejzkušenější. Já měla po celou dobu výstavy trému, zkrátka jako na premiéře, ale naše Greysy se tím nenechala vůbec rozhodit, ba naopak, vzala si celý průběh výstavy na starost. Ona, zkušený profík, mně benjamínka podržela, vše předvedla jak se má (a podle mě výborně) a naštěstí jsem ji to ani moc nezkazila, protože jsme si z výstavy odnesli CAC. Radost byla veliká a ze mě spadla ta hrozná tréma - tak hodinu po výstavě, na procházce kolem Berounky. Myslím si, že velký dík na tomto našem prvním úspěchu patří Greysy, ale také původní majitelce (ch.s. z Laderova).

Výstavy nás baví svojí atmosférou, tím napětím co a jak dopadne, rozhodně je to úplně jiný a mnohem intenzivnější zážitek být součástí dění v kruhu, než být divákem(také jsem jim bývala ), který ví vše a je mu naprosto jasné jak by to udělal lépe, než ti v kruzích. Jaké překvapení, že to není zdaleka tak jednoduché a zkušenosti jsou to jediné, čím se může člověk dobrat k větší jistotě, že svého miláčka předvádí tak, jak se má a jak si jeho pejsek zaslouží.



Vytvořil Viktor Vítek: vik.vitek@gmail.com